Po výtečně prožitých vánočních svátcích a domácí pohodě na konci roku je vždy trochu obtížné vrátit se do normálního pracovního režimu. A stejně tak to platí i ve světě šachu. Dokladem toho bylo, že na smluveném místě srazu byly všichni připravení k odjezdu a chyběla jenom malá drobnost – nebyli řidiči. Ti se pak objevili se zpožděním, které pak cestou museli dohnat. Podobné potíže zažívali i naši soupeři, kteří na začátku zápasu hlásili absenci dokonce dvou hráčů. Jeden se dostavil s asi čtvrthodinovým zpožděním, zatímco druhý si dopřával domácího klidu ještě více než půlhodinku. Naštěstí se pak zápas plynule rozjel. My jme se nakonec s obtížemi doplazili k dalšímu vítězství. V několika partiích nám pomohla i psychologická výhoda po otočení průběhu boje. Jak to všechno probíhalo se můžete dočíst níže.
Kubica Kamil-Jaššo Matěj
Matějovi se velmi povedlo sehrát zahájení a brzy vyrovnal hru. Chvíli se manévrovalo, bílému se podařilo získat dvojici střelců a chtěl proto nějak otevřít pozici. Hlavně mu šlo o diagonálu pro bělopolného střelce, zahrál proto f4, což ale také zároveň lehce oslabilo kryt krále. Matěj však také nelenil, podařilo se mu postupně rozměnit střelce, apelovat na oslabeného pěšce e3 a hlavně se zmocnit c sloupce. Matěj tuto část partie zahrál výborně. Figurky bílého nějak ztrácely souhru, bílý asi nebyl s vývojem úplně spokojen. Poslední možnost, jak plně vyrovnat hru však propásl:
Diagram č.1, 30. tah, BNT:
Bílý je pod nepříjemným tlakem, nemá souhru figur a hrozí mu sebrání pěšce na b2 a třeba taky skok jezdce na e4. Plně ho tedy chápu, že zahrál 30. – Dxf5? je to pěšec za pěšce (seberu f5 a dávám b2) a řeším skok jezdce na e4. No jo jenže to je chyba. Král bílého je nyní totiž velmi slabý. Jediným správným řešením je těžko viditelný (kdo by chtěl jít z tak krásného políčka?) skok jezdcem zpátky, a to na pole c4 - 30. Jc4! vynikající tah, který řeší všechny potíže – král bílého zůstane v bezpečí, kryji pěšce na b2, eliminuji dominanci černého na c-sloupci. Hra je plně vyrovnaná…Po vzetí pěšce na c5 se černý dostal k silné iniciativě, která mohla být korunována kolosálním úspěchem po nádherném zvedáku:
Diagram č.2, 35. tah, ČNT:
Černý má k dispozici smrtící úder 35. – Je4! Nádherný tah! Poslední figurka jde taky do útoku. Jezdec je nedotknutelný 36. Vxe4 Dxd3+. Hrozí Jg3+ se ziskem dámy nebo taky Jd2+ s matovým útokem. V jaké zoufalé situaci je bílý si můžeme ukázat na variantě 37. Dd7 Jg3+ 38. Kg1 Vxe3 s neodvratitelným útokem, nebo 37. Dg4 Jd2+ 38. Kg1 Db1+ 39. Kh2 Jf1+ 40. Kg1 Jxe3+ s těžkými materiálními ztrátami. V partii se stalo slabší 35. – Vxe3
Dále se Matěj v pozici s pěšcem navíc rozhodl pro opakování tahů, a tedy remízu z pozice síly. Nevím, v jakém byl zrovna rozpoložení a jaký byl stav zápasu, ale předpokládám, že remíza nám zajistila definitivní vítězství v zápase, a tak nebylo třeba tlačit na výhru těžkou koncovku se silným hráčem. 1/2
Mužík Martin-Tauš Martin
Partie plná chyb z obou stran. Tady šlo šachové umění trochu stranou a rozhodovala psychologie (viz také drobná poznámka k psychologii u partie Martina Rella). Zahájení se mi povedlo na jedničku s hvězdičkou. Získal jsem pohodlnou výhodu. Jenže pak se mé šachové motory v hlavě nějak zasekly a ať jsem zkoumal šachovnici zprava nebo zleva, nebo zhora nebo zezdola, tak jsem ani za boha nemohl přijít na to, jak pozici zesílit. Počítal jsem pořád nějaké nesmyslné oběti a pořád nic a čas běžel a běžel…nakonec jsem to zahrál nějak nemastně a neslaně a záhy po několika chybách zjistil, že stojím naopak úplně na prohru. V duchu už jsem se smířil s porážkou, ale řekl jsme si, že než se vzdám, tak ještě aspoň zkusím trochu začeřit vodu a zahrál jsem 23. De3. Díky tomu jsme se dostali do rozhodující pozice:
Diagram č.3, 24. tah, ČNT:
Tady si můžete tipnout, co je lepší Vf7 nebo Jf7? Jedno vede do vyhrané pozice druhé do nepříjemné pozice. Samozřejmě jsme spolu se soupeřem neměli v blížící se časové tísni vůbec ponětí o tom, že následující tah rozhoduje celou partii. Soupeř navíc zahrál svůj tah celkem rychle, protože to je tak trochu pozice velice vhodná jako příklad kognitivního zkreslení (mozek nám intuitivně napovídá, že máme udělat něco, co objektivně není pro nás úplně ideální) . Na první pohled a po krátkém propočtu se totiž může zdát, že po 24. – Vf7? se černému nemůže nic stát. Dále sebere pěšce na f3, pak na g4 vymění dámy a přejde bezpečně do vyhrané koncovky. 24. Jf7! není pro mozek tak lákavé, protože to naopak vypadá, že všechny bílého figurky se ženou do útoku na černého krále. Zůstává nebezpečná dáma na e6, nebezpečný střelec na b2, otevře se ještě h-sloupec pro věž. Ve skutečnosti to však není pravda a rozhoduje naprostá slabost bílého krále na d1. Bílý nemá, jak zkoordinovat své figurky do útoku a jakmile černý ještě do hry zapojí své věže, tak je bílý naprosto bezmocný.
Po 24. – Vf7? se černý sice dostal „bezpečně“ do koncovky, a to dokonce s pěšcem více, ale ta byla tak nepříjemná, že se nedivím, že soupeř v časové tísni a po psychickém šoku (z jasné výhry bojuje najednou o remízu) nakupil ještě další chyby až nakonec ve špatné pozici překročil čas.
Trochu smůla pro domácí tým, protože tato partie zřejmě rozhodovala o osudu celého zápasu. Kdyby to černý dotáhl k výhře, tak by určitě neprohráli.
Za mě jeden z nejhorších mých výkonů. Na partii se hodí legendární výrok pana Tartakowera: „v šachu vyhrává ten, kdo udělá chybu jako předposlední“…1:0
Gajdušek Josef-Olšar Robin
Robin naprosto s přehledem odremizoval černé figurky. Partie ani jednou nijak významně nevybočila z roviny a když pak ještě zůstali na šachovnici nestejnobarevní střelci, tak se oba soupeři dohodli na smíru. 1/2
Záleský Karel-Firla Stanislav
Velmi zajímavá partie v tom ohledu, že Karel na své vlastní kůži pocítil, jaké to je, když na něj někdo použije jeho vlastní „tajné zbraně“. Karel hrál velmi dlouho dobře. Hned po zahájení si správným manévrováním figurek vykoledoval prvního pěšce navíc. Jenže jeho soupeř hrál podobným stylem jako to obvykle hraje Karel. Dělal jako by se nechumelilo, zapnul na vyšší rychlostní stupeň a začal makat. Vrazil do Karla ještě jednoho pěšce a rozjel velmi nepříjemný útok na královském křídle. Postupně byl černý více a více nebezpečnější, a dokonce přebíral otěže zápasu do svých rukou. Rozhodující okamžik celé partie se pak stal tady:
Diagram č.4, 36. tah, BNT:
Být pod útokem, a ještě v časové tísni. To nechceš. Je to kolikráte zdroj velkých chyb. Bránit se je obecně těžší než útočit a v omezeném čase se to ještě násobí. To se stalo i tady. Bílý se ještě může spasit a vyrovnat hru. Stalo se však fatální 36. Kh2?? těžko říci, co bílý pod časovým tlakem zamýšlel, ale jediný způsob, jak ještě vyrovnat hru je buď 36. Vxf4 nebo raději trochu jednodušší na počítání 36. Ve6. Nyní totiž vše černému krásně vychází 36. - hxg2 37. Kg1 f3 38. Ve6 na to už je teď trochu pozdě Vh3 39. Vxg6 Kxg6 a to je konec přátelé 0-1
Tomczyk Piotr-Raiman Tom
V Tomově partii se děly věci. Byla to totální řežba z obou stran. K šavlovačce přispělo i zahájení, sicilka 2. b4!? Soupeři si vzájemně rozdávali různé údery. Žádný však nevedl ke konečnému knokautování protivníka. Když se prach boje trochu usadil, tak vznikla rovná koncovka, kdy má sice černý pěšce navíc, ale jeho prosazení není vzhledem k přítomnosti těžkých figur za normálních okolností možné. Musela by přispět nějaká chyba. Ta se pak tah před časovým limitem stala:
Diagram č.5, 39. tah, BNT:
39. Vb3? je třeba neoslabovat postavení svého krále (např. 39. Dd4) Ve1+ 40. Kh2 a nyní lze dokonce beztrestně odebrat pěšce na f2. Po 40. – Dxf2 by bílému zbýval jen boj o holý život v situaci těšně nad propastí. V partii se stalo slabší 40. – Ve6 41. Vf3 Vf6 42. Ve3 Vf6 a opakování tahů s remízou z pozice síly. Ale i tady bylo zajímavé ještě třeba zkusit např. 41. – Dc7+ 42. g3 Vh6+ 43. Kg2 Dc6 44. Db3+ De6 s vynucením výměny dam (hrozí Dh3 s matem). Ve věžové koncovce černý prakticky nic neriskuje a spojení volní pěšci ab by mohly pomoci dotáhnout partii do vítězného konce. Nicméně remíza, která zajišťuje výhru v zápase je dobrá remíza. 1/2
Klapuch Dominik-Knopp René
Dominikův soupeř přišel k partii s velkým časovým zpožděním. Každý by tedy očekával, že bude volit raději něco klidnějšího a opatrnějšího, aby nebyl nucen počítat složité varianty a tím ztrácet drahocenný čas. Opak však byl pravdou a oba soupeři se do sebe pustili při opačných rošádách. Dominikovi se podařilo strhnout iniciativu na svoji stranu dříve, a tak soupeř jako první musel začít uvažovat o tom, jak se bude bránit:
Diagram č.6, 18. tah, ČNT:
Pozice za černého je docela nepříjemná a tlak na d6 je citelný. Má však v pozici také své naděje jako je dvojice střelců. Teď se však láme chleba a je třeba na aktivitu bílého zareagovat správně. 18. – e5 se intuitivně moc hrát nechce. Intuice je v tomto případě podpořena i velmi silným tahem bílého 19. Se1!. Tento tah má mnoho myšlenek – uvolňuje postup pěšce g, střelec může taky být velmi nepříjemný na a5 nebo b4…18. -Jc5? a jéje, tak to taky není ta správná cesta (asi jediné řešení je 18. – exf5 19. exf5 Je5 otupit tlak bílého na d6 a zároveň se nikde výrazně neoslabovat), protože bílý se dostává po 19. Jxc5 Dxc5 20. fxe6 fxe6 21. Dg4 k velmi silnému útoku jednak na krále, jednak na oslabené černé pěšce na e6 a d6. Dále už to byl masakr Dominikovou pilou. Velmi pěkně vedený útok. 1:0
Nowak Radek-Rell Martin
Martin se po zahájení dostal do drobných problémů spojených s vazbami jezdce na d5. Pojďme se podívat, jak je vyřešil:
Diagram č.7, 15. tah, ČNT:
Vazby na d5 jsou docela protivné a je třeba je nějak řešit. Každý „rozumný“ člověk by uvažoval třeba o 15. - Dc7 s tím, že odevzdá pěšce za kompenzaci, nebo třeba o 15. – Vb8, né tak však Martin! Ten zahrál naprosto šokující 15. – Jxc3 ani nevím jaký znak dát za tento tah. Toto totiž buď zahraje úplný začátečník, který nepočítá figurky anebo naprostý génius (typu Tala), který chce za každou cenu strhnout iniciativu na svou stranu ať to stojí, co to stojí. Jak je to u Martina, to si rozhodněte sami. Já bych se možná přimlouval pro druhou variantu. Objektivně to sice není nejsilnější tah, ale zásadně to mění charakter boje a z jednoduché poziční bitvy je najednou kombinační řežba jako hrom. Pamatuji si, že se kolem partie najednou objevilo několik domácích hráčů, kteří se na chvíli zamysleli a pak spokojeně kývali hlavou a očekávali brzké vítězství domácího borce. Jenže to se šeredně spletli. Tady není dobré to podceňovat, mávnout rukou a říct, že to je jasné. Naopak teď je třeba přepnout na nejvyšší možné obrátky a makat a počítat přesně varianty. Jenže problém nečekáte od „nějakého Rella“, jó kdyby na druhé straně seděl Tal, tak to je něco jiného…Bílý asi předpokládal, že to už je přece jasné a situaci zřejmě trochu podcenil. 16. Vxd8 Vxd8 17. Sxb7 dávat k tomuto tahu otazník by asi bylo trochu přísné, protože by to zahrál skoro každý (objektivně lepší a jedině správné je však 17. bxc3! Sxe4 a pozice je asi o malinko lepší pro bílého) střelec „zadarmo“, navíc napadám ještě věž na c8, kdo by to nezahrál? Přišlo však 17. – Je2+ 18. Kf1 Jxc1! a v problémech je najednou bílý! Černý mý za dámu fantastickou kompenzaci. Bílý už se z tohoto psychologického šoku nevzpamatoval, měl přeci výhru skoro v kapse a teď najednou bojuje o holý život. Chtěl ještě najít spásu ve vrácení dámy a přechodu do koncovky nestejnobarevných střelců, ale ani toto zastavit rozjetého Martina už nepomohlo a černý dovedl tuto nádhernou partii k vítězství. 0:1
Tato partie se mi opravdu moc líbila a skláním se před šachovým uměním Martina. Šachy nejsou jenom o tom, hrát ty nejlepší tahy, ale jelikož to hrají lidé, tak je důležitý i psychologický aspekt. Jó v klidu domova se to pak u šachovnice chytře mudrlantuje a nechápe se, jak jsem jenom mohl zahrát to a to, ale v době boje za šachovnicí to je úplně jiná písnička a pod psychickým tlakem a hlavně po tak radikální změně charakteru boje, dělají chyby i ti nejšpičkovější elitní velmistři.
Kovalčík Adam-Krampol Vladimír
Adam opět nachytal svého soupeře hned v zahájení a získal figurku. Jenže ten se nevzdal a začal klást značný odpor a podařilo se mu pozici značně zamotat. Dokonce v jeden moment mohl i bez figurky převzít iniciativu na svou stranu:
Diagram č.8, 22. tah, ČNT:
Najdete jediný správný tah za černého? Ano je to 22. – f4! Tady mohla zaúřadovat tolik propíraná psychologie. Tento tah by byl pro Adama značný šok a je to za bílého i s figurkou více hodně nepříjemné. Hrozí fxe3+ a nějaké skoky střelcem na h6 nebo možná na c5. Tady by byl velký potenciál pro udělání chyby. V partii se stalo slabší 22. – h5.
Černý však stále neskládal zbraně a postavil zajímavou obranu – pěšce na h2 a šíleně silného střelce na e5. Adamovi se pak cestu k výhře nepodařilo najít. Obdivuji černého, že v zoufalé situaci vždy zabojoval a kladl na bílého značné nároky. Odměnou mu byla těžce vydolovaná remíza. 1/2
Závěrečných pár slov:
Sami jste viděli, že dneska to bylo v několika partiích docela ošemetné. Naštěstí jsme naše šachové mozky probudili z vánoční letargie lépe než domácí. Naše jízda Krajským přeborem pokračuje…